Jdi na obsah Jdi na menu
 


Boxer Jeremy

Jsem majitelkou psa rasy Boxer. Pořídili jsme si ho spolu s přítelem jako štěňátko v červnu roku 2004. Na základě inzerátu v novinách jsme si pro něho jeli až do Olomouce. Jeremymu bylo tehdy teprve 10 týdnů a už vážil 10 kg.

Pořídit si do bytu psa bylo přáním především přítelovým. O této rase se totiž dočetl v nějakém časopise, a tak i výběr podléhal jeho přání. Neměla jsem s výchovou psa žádné zkušenosti, ale přesto veškerá starost o Jeremyho nakonec zůstala jen na mně.

V prvním roce života byl Jeremy velmi nemocný. V tu dobu, kdy jsem každý týden navštěvovala veterináře, jsem si uvědomila i fakt, že mít psa, je  velmi náročné také finančně. Jeremy musel, a dodnes musí, mít nejen kvalitní krmení, ale také další potravinové doplňky pro podporu zdravého růstu. Dnes váží 69 kg.Letos v březnu mu budou 4 roky a myslím, že je zdravý a ve velmi dobré kondici.

http://media.psi-inzerce.cz/upload/ads/d4dda355652ad8e18f897944e169d5e8.jpg

Abych z Jerika vychovala psa poslušného a hodného, snažila jsem se čerpat rady nejen z literatury, ale také od „pejskařů“ profesionálů. Zkusila jsem také tzv. cvičák. Avšak Boxer není rasa, která se cvičí formou drezúry jako psi běžných ras, ale musí se vychovávat. Takže i na cvičáku jsme měli zajištěnou individuální výuku cvičitelem. Snažila jsem se myho pejska tzv. "socializovat". To znamená od jeho malého věku chodit mezi pejsky i lidi. Zhruba do roka a půl byl k ostatním psům velmi přátelský a kamarádský, a to i přesto, že na něj velmi často nějaký pes zaútočil. Nejednalo se jen o velké či tzv. bojové psy. Jeremika jako malého napadly snad všechny rasy, které u nás v parku znám. Útočili na něj kokršpanělé, retrívři, labradoři, vlčáci i pitbulové. On se nikdy moc nebránil. Avšak v roce a půl nastal zlom, kdy Jeremyho napadl pes zezadu a kousl ho do stehna. Moloss dospívá zhruba kolem druhého roku, a tak v té době on již procházel pubertou. Pro mě nastala velmi těžká doba. Během puberty se Brutus několikrát popral, poznal svou sílu a výhry mu posílily sebevědomí.  Musela jsem přistoupit k tvrdší výchově i těžším trestům. Asi po roce se pejsek zklidnil. K lidem je Jeremik dodnes velmi přátelský a kamarádský, ale ke psům se chová dominantně. Výjimkou jsou feny.

 

Zdálo se mi, že Jeremy je k lidem přátelský až příliš. Měla jsem dojem, že kdyby snad došlo k útoku na mou osobu, Jerik snad ani nezareaguje. Avšak nedávno taková situace nastala a  se zachoval přesně tak, jak se od hlídacího psa očekává. Byl leden a večer kolem osmé hodiny jsem šla ven na procházku. Toho večera pršelo a venku téměř nikdo nebyl, a tak jsem myho boxera pustila z vodítka, aby mohl volně vykonat své potřeby. Procházeli jsme se po okraji parku podél silnice, kde parkují auta a tenkrát tam parkoval i autobus. On si odběhl nedaleko do roští a v tu chvíli se objevil menší chlapík s čepicí na hlavě. Nejspíš šel po silnici kolem autobusu a mého psa neviděl. Zeptal se mě, kolik je hodin. Přitom stál zády k Jeremymu, který byl už na cestě ke mně, aby mohl člověka přivítat. Vytáhla jsem svůj mobilní telefon z kapsy, abych se podívala na přesný čas. V tu chvíli mi ten chlap chtěl mobil z ruky vytrhnout. Já jsem svůj telefon však držela pevně, ale on byl snad i na tuto situaci připraven a udeřil mě nějakou kovovou tyčí do hlavy. Muj pes v momentě, kdy jsem obdržela ránu, na chlapíka zezadu skočil a začal ho mordovat. Ležela jsem na zemi a křičela na Jeremyho, aby ho nechal, protože jsem měla strach, že ho snad zabije. Připomínám, že má skoro 70 kg. Jeremik mě po krátké chvíli poslechl a šel ke mně. Chlap se zvedl a utekl. Moc rychle neběžel, musel být totiž hrozně pohmožděný a příšerně vystrašený. Dnes mi celá tato historka přijde už komická až kuriózní. Díky mymu drahymu boxerovi nemám z přepadení žádné psychické trauma, ale naopak mi přijde směšné, jak ten zloděj utíkal s nepořízenou. Jistě se z toho dodnes nevzpamatoval.

 http://media.psi-inzerce.cz/upload/ads/7c3cf24afba5f835bab33829e7ce0f4a.jpg

Jsem moc ráda, že mám svého Jeremika a že je to Boxer. Vím, že když se mu budu i nadále věnovat a budu mu dávat vše, co takový pes potřebuje, udržím si za to u něj věrnost a upřímnou lásku a on zabezpečí mou ochranu. Každý, kdo si pořídí psa, musí se o něj především řádně starat. Je jedno, jestli je to pes malý nebo velký či dokonce bojový. Každý pes potřebuje své, a když to dostane, nemá důvod být agresivní nebo bezdůvodně útočný. Vše záleží jen na lidech, jak svého psa vychovají a jak se o něho starají. Například „bojová“ plemena potřebují především hodně pohybu, a pokud požadovaný pohyb nemají, jsou plni negativní energie, kterou samozřejmě někde vybít musí. Vždy si dobře rozmyslete, jakého psa si pořídíte a nejdříve se poraďte s odborníkem. Mít psa je štěstí, ale když svou volbu přeceníte, může to znamenat jen trápení nejen pro vás, ale také pro pejska.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář